O reinkarnaci

o reinkarnaci

(úryvek z knihy – Edgar Cayce , O reinkarnaci)

Cayce zastával názor, že Ježíš definoval případné spasení duše jako postupný proces, který vyžaduje trpělivost a probíhá krok za krokem, oproti případu „náhlého zbožštění“.

V tomto kontextu vlastně reinkarnace apeluje na ty, jimž chybí dostatek sebevědomí, kdož o sobě pochybují, aby nepropadali zoufalství, když vidí, jak je zdánlivě jejich blízcí předbíhají.

Reinkarnací se jim dostává pochopení, že jejich svobodná vůle může pracovat pro jejich nejvyšší blaho, ale stejně snadno je může přivést do neštěstí. Cesta je vytyčena – pak už závisí na každém jednotlivci. Člověk musí sám vykročit, nemůže očekávat, že bude přetransportován do nebe pomocí nějakého spasitele – může se jenom stát, že takový levný spasitel povede své následovníky do nějaké imitace nebe, ale ne do skutečného.

Reinkarnace učí, že když se dostane nevinnému člověku újmy ze strany mocného nepřítele, neměl by chtít spravedlivou odplatu, protože tak se jenom s tímto nepřítelem spoutá a potom se oba budou muset spolu vrátit zpátky a pokračovat ve svém sporu dál, dokud se jim nerozsvítí natolik, že pochopí, jak hloupé jejich počínání je a potom zakopou válečnou sekeru a sjednají mír.

Ta z duší ve zmíněném konfliktu, jež se nacházela na vyšší duchovní úrovni, jenom zpomalila svůj duchovní pokrok, protože se nechala přimět, aby pokračovala na své cestě rychlostí té méně rozvinuté duše.

Pokud je ovšem duše chytrá, potom „nastaví druhou tvář“ namísto toho, aby se pokoušela o zbytečnou od-platu raději se osvobodí od dalšího spojení se svým nepřítelem. Tíha pak zůstává plně na nepříteli, který si se svým břemenem musí poradit sám a postupem doby na- pravit všechny škody, které svým počínáním napáchal.